Aneb když člověk zjistí, že by výstupem z komfortní zóny pro něj byla all-inclusive dovolená, a jede proto radši Letní X-Challenge.
Ne, nejsem masochista, děkuji za optání. Vlastně nejsem ani tak velký dobrodruh. Spoustu času žhavím mozek u počítače. Mozek pak na oplátku stávkuje ve chvílích, kdy mám oslovit někoho na ulici. Jezdím radši na kole než autem. Do fast-foodů se snažím chodit nanejvýš jednou ročně. Občas se rád osprchuju. Rád trávím čas o samotě, v klidu a s dostatkem spánku.
Sledoval jsi někdy příběhy lidí, co vyrazili na Letní X-Challenge, a říkal sis, že je to na tebe příliš šílená akce?
Věř mi, já taky.
Letní X-Challenge jsem nakonec letos jel. Popis naší cesty by ale byl celkem obyčejný příběh o tom, jak jít štěstí naproti a nakonec ho i mít. Na akci jsem se dal dohromady s parťačkou Adélou, se kterou jsme vyrazili do Dánska a Švédska. Potkali jsme skvělé lidi na parádních místech, vyšlo nám nádherné počasí…
Jenže z příběhů ostatních mi došlo, že tahle akce bude super pro kohokoliv – už jen z principů, na kterých je postavená. Tohle bude proto (i přes záměrně do očí bijící clickbaitový titulek) takový protipól k instagramovým storíčkům lidí, co si stopli letadlo nebo obědvali s milionářem.
Napadlo o tě někdy o Letní X-Challenge přemýšlet jako o… příjemně strávené letní dovolené?
Jednoduchý život
Taková low-costová akce přínáší hodně omezení. Jenže čím víc omezení, tím jednodušší je hledání cesty k cíli.
Představ si, že jsi v restauraci, kde si máš vybrat z jídelního lístku. Kdy budeš spokojenější – když si budeš moct vybrat ze tří jídel, nebo ze třiceti? Mezi třiceti jídly je mnohem větší šance, že ti jedno bude opravdu chutnat, jenže vybírání bude náročnější a nakonec ti uspokojení z toho “naprosto nejlepšího” jídla zkazí o něco líp vypadající jídlo u souseda.
Když má člověk na deset dní budget 2 500 Kč, tak je na spoustu otázek jediná odpověď:
- “To kafe tak krásně voní, že bych si šel jedno dát?”
- “Nechce se mi vařit, nepůjdeme spíš do restaurace?”
- “Vypadá to, že bude trochu zima, nebude lepší si zaplatit autobus?”
- “Možná bude pršet, že bych se šel podívat po hostelech?”
“Ne.”
A další kroky jsou jasné: uvařit si jídlo, vyrazit na stop, pořádně se předtím oblíct a počítat, že bude potřeba na noc hledat nějaký přístřešek.
Za celých deset dní jsme (téměř) nejedli v restauraci, neměli jsme v sobě ani kapku alkoholu ani čaje, a jediné kafe jsme si dali v rámci výzvy s naším řidičem. Nemusíš přemýšlet “na co má ten druhý asi zrovna chuť”, hledat vhodné podniky, dohadovat se, vybírat ani platit.
Život s omezeným budgetem prostě jednodušší.
Ti správní lidé
Na Letní X-Challenge je většina interakcí s naprosto skvělými lidmi.
Začíná to už stopováním. 99 aut ze 100 projede bez zájmu okolo. To nejenže dělá ze stopování bezpečnou záležitost, ale navíc ten poslední řidič bude mít nejspíš dobrou náladu, chuť si povídat a spoustu věcí k vyprávění.
V autech, se kterými jsme jeli, jsme potkali člověka, co obstopoval Austrálii, rodinku s farmou, lingvistku, co strávila deset let studiem jazyků v Bolívii, řidiče malého autobusu (v jeho vlastním autobuse), holandskou čtyřčlenou rodinku s obytným vozem nebo paní, co jela v důchodu na sraz se svými dávnými spolužáky. Ti lidé nejen, že nás nechtěli zabít a okrást, ale navíc nám přihrávali zajímavé nápady do dalšího života.
A dokonce se stalo, že nám mladý kluk po dvaceti minutách jízdy nabídl, že můžeme přespat u něho na lodi!
Stejně tak se pak dobrovolně na téhle akci odfiltrují i lidi, které nezajímá buskování, kteří si nechtějí zahrát sportovní turnaj nebo kteří nechtějí umožnit zaplatit nějakou protislužbou. Takoví lidé nemusejí být špatní nebo nudní, třeba na tebe prostě nemají zrovna náladu. Ale výsledkem je, že trávíš většinu času jen s lidmi, kteří na tebe náladu mají.
Jinak řečeno: interakce s lidmi na takovéhle low-cost akci je vlastně konečně jednou docela příjemným zážitkem.
Cestování bez zábran
U stopu se nesmíš na nic spoléhat – a jestli na něco, tak rozhodně ne na to, že bude někde rychle a efektivně.
Jenže ono tomu tak často je! Zatímco dálkové autobusy jezdí párkrát za den a s vlaky je potřeba často přestupovat, stop jezdí kdykoliv. A i když si k němu občas musíš zajít až na okraj města, často tě pak zase doveze přímo k cíli.
Z německého Hamburgu jsme do dánského Koldingu docestovali na jeden zátah. Řidič nás tam nejen vysadil, ale ještě si s námi zajel přes město do kempu. A rodinka, která nás naopak na cestě zpátky vzala celou cestu z Malmö do Lübecku, by nás klidně vzala až do Amsterdamu.
Za deset dní jsme ujeli nějakých 2700 kilometrů, aniž bychom měli pocit, že trávíme příliš času v dopravě (možná až na německé osobáky). Jasně, ne vždycky se zadaří hned a někdy si to ten stop chce vystát. Ale usmívání se na řidiče a mávání cedulí je přece jen zábavnější, než čekání na zpožděný vlak.
Nečekaná místa
Jestli mě na celé cestě něco překvapilo, tak to bylo, na jak skvělých místech jsme nocovali.
Tohle je pláž v dánském Koldingu:
Tahle je o něco víc na sever v Aarhusu:
A tohle je na ostrově Asperö u švédského Göteborgu:
Ani jedno z míst jsme si nevyhlídli dřív než v pět odpoledne toho samého dne. První místo nám doporučil člověk z couchsurfingu jako náhradu za to, že nás zrovna nemůže ubytovat u sebe; další dvě místa jsme pak našli kombinací mapy, internetu a doporučení od dalších lidí.
Stejně tak by nás asi nenapadlo se zastavit ve švédském Halmstadu, kdybychom neměli tu nabídku s přespáním na lodi.
Samozřejmě “náhodné” se nemusí hned rovnat “hezké”. Například tohle místo je asi deset minut chůze od Braniborské brány. Ale už jste někdy spali takhle v centru Berlína?
A občas je prostě potřeba se smířit s tím, že místo na spaní bez turistů se najde uprostřed opuštěného parkoviště na okraji města:
Zdravé jídlo
Tohle asi nebude případ spousty dalších týmů, které přežívaly na odpracovaných hamburgerech v mekáči, suchých rohlících a smutku. My ale měli jako hlavní zbraň vařič!
S vědomím, že jedeme do zemí, kde se náš rozpočet může rychle rozkutálet, jsme si nakoupili kilo ovesných vloček, kuskus, bramborovou kaši, a do toho jsme průběžně přikupovali tuňáka, slaninu a fazole. Pak stačilo přihodit třeba rajčatový protlak nebo pesto a z každé večeře byla najednou kouzelná mňamka.
A víte, jak skvělé jídlo je hermelín s čerstvým chlebem?
Záměr lidí se na dovolených přejídat jsme pochopili ve chvíli, když jsme občas nechtěli vyhodit zbytky a trochu se přejedli taky. S příjemným pocitem, že jsme za to jídlo neutratili téměř nic, jsme na tom byli vlastně stejně, co si jídlo předplatili.
O jídlo jsme si jednou zkusili i říct v rámci výzvy na food marketu v Aarhusu. Na druhý pokus jsme dostali každý porci chicken tikka masala jen za to, že jsme do stánku pomohli donést čisté vidličky. Samozřejmě jsme byli naprosto nadšení z toho, že něco takového je vůbec možné. Ale Adélu to jídlo dost pálilo a sám bych si představoval větší porci. Ještě že jsme nemuseli zvažovat, jestli se to vyplatilo kupovat.
Život mimo proud času
Od začátku vysoké školy jsem měl dostatek času jen na pár místech, a patřily mezi ně tříměsíční stáže v Japonsku a ve Skotsku a dvoutýdenní dobrovolnický workcamp na Islandu. Mám pocit, že jsem všude využil čas na maximum, ale odstřihnutí se od běžných povinností mi umožnilo přečíst i spoustu knížek, a protože všude jsem byl sám nebo s partou lidí, co jsem neznal, tak jsem si mohl všechno užívat svým tempem.
Jak to souvisí s Letní X-Challenge? No, na jednu stranu je to závod – checkpointy, výzvy, deset dní, dojet včas do cíle…
Na druhou stranu je tu najednou na všechno spousta času. Dvakrát se nám povedlo se zastavit v náhodném městečku a zůstat tam o 24 hodin déle, než jsme si původně mysleli – v dánském Koldingu a ve švédském Halmstadu. V Hannoveru jsme pak poseděli na lehátku na pláži, v Göteborgu jsme strávili přes hodinku u dětského brouzdaliště…
Neviděli jsme naopak Kodaň ani jsme nedojeli podle původního plánu do Norska. Ale když se najednou počítá každý zážitek, tak je čas třeba i na to postavit v rámci výzvy z řas sněhuláka:
Intenzivní zážitky
Čím horší zážitky, tím lepší příběh. Ano – je to variace na to ohrané “co tě nezabije, to tě posílí”. Nebo jak říká s oblibou Slávek Král: “Zážitek nemusí být dobrý, hlavně že je intenzivní.”
Jenže s tímhle pohledem na svět se na cestě opravdu nemůže nic špatného stát. (Možná tak zažít nudu (vadí!). Proti té ale fungoval bezpečně náš papír s výzvami a checkpointy.)
Jiné týmy měly i opravdu špatné zážitky: dvěma lidem ukradli batoh, řada lidí se vezla s řidičem pod vlivem čehosi a další pak měli problém najít bezpečné místo na spaní. Všichni žijou a jsou z toho moc zajímavé historky.
Nám se stala jen taková drobnost: obětavá albánská rodinka nás zavezla až k mýtné bráně u mostu mezi Malmö a Kodaní s tím, že tam staví všichni a určitě nás vezmou dál. Stavěli – akorát my tam jako stopaři stát nemohli, což nám asi po dvou minutách přišla nekompromisně vysvětlit místní policistka. Bylo kolem osmé večer a my byli bez místa na spaní na okraji Malmö.
Někdo by se mohl hádat, tajně stopovat dál nebo s brbláním vyrazit na dlouhou cestu do centra. Nás napadlo se podívat na mapu a zjistili jsme, že jsme kousek od vyhlídkového místa na opuštěné pláži:
Na molu, kam jsme došli za čtvrt hodiny, byl nakonec nejen nádherný výhled na most, ale i místo v závětří na vaření a spaní. A jako bonus nám lehký déšť při východu slunce vykouzlil takovouhle nádhernou duhu:
Není nad to, když věci nejdou podle plánu.
Společný příběh
Říkáš si “stejně nakonec záleží na parťákovi”? Ano a ne.
Ten rychlý sled zážitků funguje jako katalyzátor, který vás poměrně rychle buď stmelí, nebo rozdělí. Rozhodně nestrávíte deset dní plných hádek a dohadů, jestli by vám radši nebylo líp u Mácháče. Buď se rozdělíte hned na začátku, jako se to stalo asi dvěma týmům, a nebo si to jako těch zbývajících šedesát spolu maximálně užijete.
Ať už jedete se svým ex a házíte po sobě sarkastické vtípky, nebo si jako dva kluci děláte srandu z toho, že vás bez holek nikdo nebere – vždycky to bude nějakým způsobem stát za to.
Sám jsem ani na Objev Česko, ani letos na Letní X-Challenge nevyrazil s nikým, koho dobře znám. Částečně možná proto, že nikdo z mých kamarádů nečetl podobný post a nechtěl na takovouhle akci vyrazit, ale zároveň i proto, že takováhle akce je nejlepší příležitost na to někoho nového poznat. Tady se to setkání prostě nemůže nepovést.
A ano, doporučuju poslouchat vesmírný zákon, že když je ve dvojici aspoň jedna holka, bude se vám stopovat líp 😉
Tímto děkuji Ádě, která se mnou vyrazila na Letní X-Challenge jen na základě mého inzerátu ve facebookové skupině a dvou posezení v parku před akcí, a organizátorům z X-Challenge, které nám umožnili na tuhle akci vyrazit!
Projeli jsme nakonec Německo, Dánsko a Švédsko (i když jsme chtěli dojet do Norska nebo Polska a ve Švédsku nebyl jediný checkpoint), a celkem jsme najeli přes 2700 km. Po Německu jsme dvakrát popojeli vlakem a mezi Dánskem a Švédskem jsme přejeli trajektem, jinak jsme celou cestu odstopovali.
Jeli jsme s 24 řidiči, z nichž většina byla naprosto skvělá – dvakrát z toho Teslou, dvakrát kamionem, jednou obytňákem a jednou autobusem.
Spali jsme sedm nocí pod širákem (čtyřikrát na pláži, dvakrát v lese a jednou na parkovišti), jednou na lodi, jednou u couchsurfera a poslední noc pak doma v posteli. A i když už jsme na konci začli trochu rozhazovat, tak jsme za celou cestu jsme utratili každý cca 2200 Kč.
Jestli tě ani tenhle post nepřesvědčil… tak si zasloužíš prožít život plný hektických suboptimálních dovolených plných nudy a zmaru.
Jestli ti to naopak dávalo smysl, tak se co nejdřív na nějakou X-Challenge akci přidej! Ty akce jsou tak libově nastavený, že i kdyby se ta první zrovna úplně nepovedla, ta další už bude rozhodně skvělá!
A možná zjistíš, že takovýhle bláznivý závod plný výzev je vlastně jen intenzivní verze toho, co už nějakou dobu prožíváš každý den.
autor: Zdeněk Kasner