Zůstávat v bosenském Bihaći jsme původně vůbec neplánovali, ale tak víme, jak je to s těmi plány během X-challenge. Spíš nejsou, než že by nějaké byly.
Při ranní návštěvě kavárny jsme potkali Bosňany, kteří žijí a pracují v Praze, takže naší češtině od vedlejšího stolku velmi dobře rozuměli. Během našeho krátkého rozhovoru jsme si tedy nejen vyměnili kontakty, ale také jsme dostali tip na rafting na řece Una. Znělo to tak dobře, že jsme se zkrátka museli zařídit tak, abychom na ty rafty jeli.

V místní kavárně jsme dostali kontakt na společnost, která rafting na Uně provozuje. Komunikace s nimi po FB ale nebyla zrovna nejlepší. Zároveň jsme věděli, že zadarmo to takhle asi úplně nepůjde. Pro jednoho přibližně 45€. Plán byl tedy jasný – jít vydělat nějaký prachy! Po asi půl hodince buskování přišla série mohutných slejváků, schovali jsme se tedy v další kavárně, dostali zadarmo zmrzlinu a wifi a měli jsme se dobře. Pořád jsme ale neměli dohodnutý ty rafty.

Když se počasí umoudřilo, vytasili jsme na hlavní třídě naší ověřenou techniku vydělávání peněz. Lidi byli štědří a chválili mi moje hraní na housle. Jedné paní se dokonce líbilo tak moc, že jsem jí zahrál písničku na přání – The river flows in you. Je to rodačka z Bihaće, ale jinak žije různě po světě a teď tu byla jen na prázdninách. Nicméně řeč byla o Řece, která v tobě teče, a tak jsem se rovnou zeptal na rafty.

Pravděpodobnost, že bude znát někoho s rafty byla dost malá, ale ne nulová! No a světe div se, v zápětí volala svému dlouholetému kamarádovi Hadimu a domluvila nám na další den rafting. Dostali jsme kontakt. Už jsme jen vyměnili drobné za papírovky v tamní sazce a šli jsme se ubytovat. A tak jsme zůstali v Bihaći neplánovaně prakticky o dva dny déle.

Večer jsme zašli na koncert do centra a ten rafting další den byl naprosto boží!