Checkpoint, na kterej jsem čekala od prvního dne, kdy jsme okolo něj k mojí lítosti jenom profrčeli na dálnici. Konečně! Do centra jsme se teda docrcali načerno mhdčkem, ale náš budget tím neutrpěl. Bylo ale už asi 7 večer, takže primární potřeba byla zahodit zavazadla a po noci v buši u Trieste se aspoň trochu zkulturnit. V pětihvězdě nás s omluvou, že jsou plní, pomoct za pokoj nenechali, ale o dům (až pět) dál už volno měli. Sice jsme museli EIN BISCHEN BEZAHLEN, ale euráčů jsme měli pořád docela nadbytek, takže za pár minut už jsme sebou čistí plácli do měkký postele. Lovely. Večer jsme se vydali původně buskovat, nicméně bychom to nebyli my, abychom neskončili s nějakym cizím interpretem. I přes zásah místních cajtů z toho nakonec byl docela příjemnej jam. Ráno, po noci na nejměkčí posteli na světě, jsme se vypravili po 63728194 schodech (nechtělo se nám platit 2 eura za výtah žejo) ZUM UHRTURM. Věž krásná, hodinová ručička fakt delší, než minutová, výhled taky paráda, dali jsme si tam uměleckou chvilku, vyměnili obrázek za bublifuk, a teď už tradá dom. Teda ještě s jednou drobnější zastávkou na jižní Moravě. Piva bylo dost. Tak čau!